Co je to ta RPG hra?

23. října 2016 v 14:41 | Slečna Barevná |  Ostatní
Zdravím vás!

Už je to delší doba, co jsem na blog zavítala. Vím, je to více než delší doba. Možná to bude tím, že jsem blog vyměnila za něco jiného. Respektive jsem si našla ve svém volném čase ještě jinou aktivitu. Nejspíše jsem zde na blogu nezmiňovala, že jsem Potterhead. Potter-co? Fanoušek Harryho Pottera, jestli by se to dalo takto ošemetně nazvat. A jako fanoušek jsem chtěla ještě něco více, než jen číst knihy a dívat se na filmy. Tak jsem vyzkoušela a nyní už spíše hraju RPG hru. Nebo nevím, jestli to naše je tak moc RPG, ale je to hra, kde hrajete ve světě Harryho Pottera. (!Ne s Harrym Potterem, ve světě!)
Na výběr jich bylo opravdu hodně a já jsem si tedy vybrala tu, co měla ten nejpříjemnější design a vůbec toho nelituju. Tato hra má totiž od ostatních jednu zásadní (pro mě) výhodu. Výklady probíhají offline. Ale tak já vám to popíši celé.

Registrace do této školy - hogwarts.cz probíhá jednou za půl roku. Na začátku si zvolíte jméno, můžete jakékoliv, ale poté už nejde změnit! Základní věcí pro přijetí je vstupní esej. Vstupní esej na nějaké téma, které uvidíte v registračním formuláři. Já měla esej na téma Můj kouzelnický vzor. Moje měřila okolo 12 palců (vše vám sem budu dávat v palcích, nedivte se! 9 palců je zhruba 1 A4), ale není žádná stanovená hranice. Byla jsem tedy přijata. Hned pro přijetí jsem se jala na prohlížení hradu. Nebudu vám lhát, napoprvé to nic jednoduchého není, ale k tomu až za chvíli. Taktedy jsem vyplnila otázky (jako kvíz) Moudrého klobouku a čekala na 1. září, až mě Moudrý klobouk zařadí. 1. září jsem byla zařazena do Nebelvíru. To mě trochu mrzí.. Jsem totiž duší Havraspár i podle pottermore testu, ale tak - co se dá dělat.
A teď k prohlídce školy. Po přihlášení se vám ukáže:

Vaše kolejní místnost. Tam máte hodně věcí, takže si to jen stručně můžete přečíst pod ikonkami. Kolejní pokec, Tvůj pokoj, Bodování, Peníze, Školní řád, Školní tresty, Tvoje kolej, Vývěska.. Ale teď k té výuce.
Školní rok trvá půl roku, je rozdělen na dvě pololetí. Takže se můžete zaregistrovat v srpnu a lednu. Každý rok má osm termínů na výklady a devátý na závěřečnou esej. Termín trvá dva týdny. V termínu si přečtete výklad z daného předmětu (offline, jako článek) a napíšete domácí úkol. Někteří učitelé dávají i mimořádné úkoly. Úkol mívá povinnou délku okolo 3 - 5 palců, což není nijak hodně. V roce si můžete úkol dvakrát omluvit (dva z každého předmětu), když nemáte čas nebo jen nevíte, jak úkol napsat. Mimořádný omluvit nelze. Za úkoly dostáváte následující bodování: Výborné (1 - 15b), Dobré (2 - 10b), Přijatelné (3 - 5b), Slabé (4 - 2b) a Hrozné (5 - 0b). Když úkol neodevzdáte a neomluvíte, dostanete Trolla - -10 bodů. Na konci roku napíšete závěrečnou esej (asi 9 palců), podle které dostanete vysvědčení.
Můžete si zapisovat i semináře - na každý termín max. tři. Jsou vždy na nějaké dané téma, ale u nich úkol zpracovat musíte nebo dostanete nemilosrdně Trolla. Semináře si mohou zapisovat i učitelé.

Pak si můžete také kupovat oblečení v Příčné ulici, vydělávat si peníze pomocí soutěží, pokecat si s někým u Tří košťat. Najíst se ve Velké síni, projít si Prasinky, zahrát si famfrpál či se podívat do Komnaty nejvyšší potřeby. Navšívit Dívčí umývárnu, Sovinec, knihovnu, ošetřovnu či přečíst si Denního Věštce či jiný časopis také není výjimkou. Prostě máte, na co si vzpomenete. Děj se píše ve třetí osobě, např.:
Jméno: - přišla do Velké síně a usmála se, když viděla dnešní jídelníček - Zdravím vás! Jak jste se dnes vyspali?

Tak to by bylo snad všechno. - kouká, jestli na něco nezapomněla - Pokud byste chtěli, moc rádi vás na hradě přijmeme, je to jen na vás.

S pozdravem,
Slečna Barevná
 

RECENZE - Proč jsme se rozešli

22. srpna 2016 v 12:34 | Slečna Barevná |  Knihy
Zdravím!

Vítám vás u recenze na knížku Proč jsme se rozešli. Napsal ji Daniel Handler a ilustrovala Maira Kalmanová.
Proč jsme se rozešli

Je tedy jak už z názvu vypovídá o příběhu dvou osob, řekněme asi osmnáctiletých Min Greenové a Edu Slatertonovi. Ona je taková svá, Ed o ní tvrdí, že je intelektuálka, i když ona sama o sobě toto tvrzení vyvrací. On je spolukapitán basketbalového týmu, u všech oblíbený a celkově je to vzorový příklad školního idola. Proto všechny překvapí, že zrovna oni dva se dají dohromady.

V knize je tedy popsaný celý příběh o tom, jak se oni dva dali dohromady, celý průběh jejich vztahu a také samozřejmě jeho konec, jak se rozešli a kvůli čemu. Je udělaná tím způsobem, že Min vrací Edovi v krabici 43 věcí, které jí dal nebo si ona sama vzala na místech, kde byli. Vrací mu například předměty jako fotoaparát, co jí koupil nebo třeba lísteček na který ji napsal "Miluji tě, Min Greenová.".

A obecně o knížce:
Sám o sobě je to velmi kreativní nápad, nikdy jsem nečetla knížku, která má podobný styl. Ty ilustrace jsou opravdu nádherné. Někdy jsem sice na první pohled nevěděla, co má ilustrace znamenat, ovšem v příběhu to bylo vždy popsáno. Ty věci jsou seřazené tak, aby na sebe samozřejmě víceméně navazoval příběh.
Prvních asi padesát stránek jsem knihu už chvílemi chtěla odložit, byl to takový jo-ne příběh. Prostě jo, tak to dočtu no. Pak jsem se do toho ale začetla, i když nijak extrémně. Ten konec byl ale opět takový zmatený, pro mě nesrozumitelný a... prostě divný, neskutečně rychlý spád, který já nemám ráda. Byli pořád v pohodě, v pohodě, v pohodě a pak na posledních třiceti stránkách se něco hned stane.

Celkově je to sice hezká knížka, ale já nevím, trochu bych pochybovala o tom jestli si knihu prečíst znovu. Je to ale celkově taková kniha young-adult, která je do takových dvaceti pěti.

Knížce dávám 68% ze 100%,

S pozdravem,
Slečna Barevná

RECENZE - Pravda a jiné lži

8. června 2016 v 15:32 | Slečna Barevná |  Knihy
Zdravím!

Možná jste z mého článku 50 problémů knihomolů poznali, že 'trošku' čtu. A proto tu budou recenze na týdenním pořádku.
V tomto článku jsem si připravila knihu Pravda a jiné lži.
Pravda a jiné lži

Jedná se o thriller. Napsal ji německý spisovatel Sascha Arango. Stal se z ní i bestseller. Má asi 230 stránek a pevnou vazbu.

Stručný popis:
Henry je autorem světových bestsellerů. Žije se svou manželkou a svým psem spokojeně v rodinném domě. Vše se ale zvrhne, když se dozví, že s ním jeho milenka čeká dítě. Rozhodne se vzít vše do svých rukou, to ale ještě neví, že se vše velmi zkomplikuje. Nejlepší by bylo odklidit milenku z cesty. Ale co se stane?

Můj názor:
O knize jsem se dozvěděla díky referátu mé kamarádky ve škole. Poté mi ji i ona půjčila. Kniha sice měla dobrou pointu, ale občas jsem se v ní ztrácela. I přesto byla kniha velmi čtivá, nakonec jsem ji dočetla v nemocnici (jen na pozorování). Jen mi v některých situacích připadaly postavy příliš chladnokrevné. Fascinoval mě ale autorův styl pro spojitost věcí. Někdo tuto knihu naprosto odsoudil, někdo zase měl na ní hodně pozitivní názor. Nenašla bych ale tolik lidí, kteří mají stejný názor jako já. Knihu bych vám sice doporučila, ale samozřejmě existují i lepší věci. Ale vzhledem k tomu, že jsem měla knihu půjčenou, tak bych si ji ale koupila. Takže vás nechci odrazovat od čtení a směle do toho :)
 


Co je spokojený život?

3. června 2016 v 6:13 | Slečna Barevná |  Co jsem sepsala
Zdravím!

Co si představíte pod pojmem spokojený život? A myslíte si, že spokojený život a dokonalý život je to samé? Není. Je v tom velký rozdíl. Tento rozdíl vidí každý jinak velce.

Za dokonalý život si skoro každý představí život bohatý. Kdo by také nechtěl být, že ano? Můžete mít dokonalý život, můžete být obklopeni penězi, ale neznamená to býti šťastný a spokojený. Musíte být spokojeni s někým. A toho někoho, aby i on či ona byl či byla spokojen i s vámi vám nezařídí peníze. Přátelství si musíte zasloužit. Že už jste do někdy slyšeli? Ano, nejspíše slyšeli. Protože to říkají skoro všichni. A víte, co je nejhorší? Že je to pravda. Nebudu vám to tu opakovat, klidně si to najděte i někde jinde. Přesto téma tohoto článku je spokojený život, tak se pojďme na toto téma zaměřit.

Když se řekne spokojený život, co to je? Někomu se stále vybavuje bohatý život. Co se ale vybaví mně? Ihned vám to napíši:

Spokojený život se mi vybaví po škole. Budu po vysoké a s manželem. O někom bych věděla, ale berme to obecně. Nejraději na venkově kříženém s městem, ani moc, ani málo. Představovala bych si tak tři, čtyři děti. Že je to moc? Na dnešní dobu možná ano. Ale kdybych toto řekla před jedním stoletím, bylo by to zase málo. Ideálně dvě holčičky na dva chlapce, ale to se samozřejmě nedá zařídit. U dětí bych chtěla hlavně jedno. Aby nebyly jako ty dnešní.
Jaké? Líné, závislé, neposlušné. Ne, že by takové byly všechny, ale dáte mi za pravdu, některé určitě. No jo.. Už je to tu zase. To co všude slyšíte. Že je dnešní generace hrozná. A víte, co je opět nejhorší? Že je to pravda. A abyste neřekli, že jen pomlouvám ostatní, přiznám se vám k něčemu. Já mezi tu hroznou generaci patřím také. Bohužel. My jsme alespoň v deseti letech lezli po stromech, běhali venku nebo něco podobného. Ale oni? Většina z nich sedí u počítače.
Tohohle bych se chtěla u svých dětí aspoň z části vyvarovat. Mám pocit, že to naše dětství bylo právě že spokojenější. A co děti dále? Když ne počítač, tak co? Hudební nástroj, čtení, chození ven, ruční práce, kreslení a malování nebo třeba nějaký sport? Vidíte, je toho spousta. Jen si vybrat. Nenutila bych je k ničemu, ať si vyberou. Snad nějaké bude knihomol po mně.
Zpátky ke mně. K práci. Co bych chtěla dělat? Obecně je to něco jako právník - auditor. Jak by to ale bylo s dětmi? Právě, to je to. Můj přítel či manžel by neměl být chůva či muž v domácnosti. Myslím, že by s tím on sám nesouhlasil. Jak tedy? Asi bych pracovala na půl úvazku. Nebo třeba půl dne v práci a půl dne doma. Ono stejně, čtyři děti, to je docela dlouhá mateřská.
A co domácnost? Jak už jsem psala, tu bych si představovala jako rodinný domek se psem, ani na venkově, ani na městě. Takový hezký útulný domek se zahradou, třeba i bazénem, nějaké prolézačky pro ty mé čtyři děti by tam mohly býti, houpací síť, stromy, ovocné keře a stromy. Prostě krásné místo. Abychom byli všichni spokojeni.
Co můj volný čas? Čtení, fitness, výlety s dětmi po republice či mimo republiky, venku či vevnitř, příbuzní či neznámí lidé, někdy někam zajít také my dva sami, kamkoli. Vaření, hraní na klavír nebo i cokoli jiného. Samozřejmě práce, ale to není volný čas..

Ještě něco? Já myslím, že ne. Zní to sice jako z pohádky, ale kdo říká, že by můj život neměl být pohádka? Sice jsem optimista, ale to to snad nemůže být pravda. Já znám takové lidi, jsou i docela bohatí, ale neskutečně hodní. Tak proč bych takový život nemohla mít i já? Nevím, jak si žijí oni, já s nimi nežiji, ale mám pocit, že podobný život mají? Jaký? Spokojený.

I teď jsem spokojená. Toto nebyl popis spokojeného života, toto byl popis mého asi tak nějak dokonalého života. Spokojený život by měl být pořád, koneckonců jste si ho vybrali vy. Spokojený život by vám nemělo rušit přepadové zkoušení, povinná četba či nešťastná láska.

Život nemusí být dokonalý, aby byl spokojený.
Každý den se usmívejte, protože je to jen špatný den, ne špatný život.

Tak to by byl můj život, který bych přibližně chtěla mít. Můžu mít, či nemusím. Je to hlavně na mně. A já jsem teď spokojená sama za sebe. Ale i na ostatních. Jaký máte vy ten život? Popřemýšlejte o tom, jako já. Určitě si uděláte i sami sobě radost.

S pozdravem,
Slečna Barevná

50 věcí, které potkávají knihomoly

1. června 2016 v 6:05 | Slečna Barevná |  Co jsem sepsala
Zdravím!

V dnešním světě je plno článků o tom, že už nikdo nečte. Já bych to tak úplně neřekla. Někteří lidé čtou a rádi, ale nepotřebují se tím chlubit. Tímto netvrdím, že každý člověk přečte za týden tři knížky, jako třeba já, ale kdybychom si vzali skupinu třiceti lidí, alespoň čtrnáct z nich by zálibu v knihách určitě našlo. Pokud by se tedy nejednalo o naprosto negramotné lidi samozřejmě. Ale hodně lidí si v dnešních uspěchaném světě rádo i na chvíli zaleze ke knize. Také ale znám plno knihomolů, mezi které mimochodem patřím úspěšně i já, a ty potkávají jako jiné lidi s určitou zálibou jisté trable. Pojďme si tady tedy říci padesát problémů knihomolů.

1. Velká písmena.
2. Ohnuté stránky.
3. Poničené paperbacky.
4. Při čtení za chůze narážíme do věcí.
5. Nedostatek spánku, jen abychom věděli, jak to skončí.
6. Nedostatek dobrých knih.
7. Nedostatek peněz na knihy.
8. Nedostatek poloh na čtení knih.
9. Nedostatek místa na knihy.
10. Zavření knihy bez záložky.
11. Zabavení knihy ve škole.
12. Zabavení knihy pozdě v noci.
13. Brzké udušení v noci s knihou pod peřinou.
14. Knižní vtipy, které skoro nikdo nechápe.
15. "Já si počkám, až to zfilmují." -náhodný člověk 2016
16. "Jen měsíc na povinnou četbu?! To si dělá srandu, ne?" -negramotný spolužák 2016
17. Nechápání ostatních.
18. "A to tě to pořád baví?" -náhodný negramotný otrava 2016
19. "A co to čteš?" -'zajímající se' člověk 2016
20. "A o čem to je?"
21. "A kolik to má stránek?"
22. "Tolik???"
23. "A to jako přečteš tři knížky za týden? Ty vážně nejsi normální!"
24. Zfilmované knihy.
25. Otevřené konce.
26. Chceme být jako hlavní postava.
27. A nikdy nebudeme.. A nechceme si to přiznat.
28. Zjištění, že se v ČR ta knížka nevydá.
29. Spoileři.
30. Taháme si na dovolenou nejtěžší a největší kufr ze všech.
31. S vyjímkou knížek jste si na dovolenou vzali nejméně věcí.
32. Třetí den na dovolené už nemáme co číst.
33. Smrt vaší oblíbené postavy.
34. Záporný názor lidí na knihu, kterou nečetli.
35. Naše stoly nás nenávidí, jelikož si na ně pokládáme knížky.
36. Podle názvu knihy zjistíme závěr.
37. Nudné začátky a strhující konce.
38. Koukání přes rameno.
39. Plno nepřečtených knih, které nestíháte číst.
40. Příbuzní neví, jakou knihu nám mají koupit - vše jsme již četli.
41. Špatně přeložené názvy knih.
42. Poslední díl vaší oblíbené série.
43. Mluvíme přehnaně spisovně.
44. Bolavá záda, když přijdeme z knihovny.
45. V knihovně nemají nové bestsellery.
46. Sprostá slova v knížkách.
47. Nepřiznáme si to, ale většinu knih vybíráme podle obálky.
48. Krásný přebal - hrozná knížka.
49. Hrozný přebal - krásná knížka.
50. Ideální kluci jsou jen v knížkách.

+BONUS: Omlouváme se, ale 50 věcí, které potkávají knihomoly nejsou na skladě, budeme vás informovat.




Pokud jsi knihomol, určitě jsi se v nejednom bodě našel. Jestli ne, začni číst, a hned se v nich najdeš!
Pro dnešek je to vše!
Slečna Barevná

Vítám Tě zde!

31. května 2016 v 20:57 | Slečna Barevná |  Ostatní
Zdravím Tě, návštěvníku!
Ať už jsi tu poprvé, či navštěvuješ můj blog pravidelně, doufám, že jsem Tě aspoň něčím zaujala. Kdyby ne, tak už bys tu teoreticky vlastně nebyl. Nacházíš se na blogu náctileté slečny, která má mnoho stránek a odstínů, a to nejen barevných. Snad se sem budeš vracet častěji, ať už jednou za měsíc, nebo každý den, abych věděla, že tu nejsem sama. Zanech tu prosím alespoň nějaký odkaz, ať vím zase něco já o Tobě.
S pozdravem, Slečna Barevná.

Kam dál